Bylo to někdy na konci osmdesátých let.
Bystrému čtenáři jistě hned vytanula na mysli otázka, co jsem já tak tehdy asi mohla dělat. Ano, hrála jsem si na pískovišti.
Jednou za mnou přišel chlapeček, říkejme mu třeba Karlík, že by si se mnou chtěl hrát. Že bychom spolu mohli dělat bábovičky. Řekla jsem mu, ať se nezlobí, ale že mě se nelíbí, jak on ty bábovičky dělá, protože je nepořádný, moc mu to nejde, poradit si nenechá a stejně se mu rozpadnou. A že si přece můžeme každý stavět svoje. Že pískoviště je dost velké.
Karlík se urazil, odtáhl si bábovičky do rohu pískoviště a za chvíli do nich opět zuřivě tloukl.
„Otloukej se bábovičko“, recitovala jsem poctivě. A bábovička se mi povedla.
No a pak přišel Karlík a bábovičku mi rozdupal.
Rozbrečela jsem se a utekla. Když jsem pak byla o něco větší, Karlíkovi jsem za rozdupané bábovičky směle nabančila.
Tak přesně na tohle jsem si vzpomněla po minulém zasedání zastupitelstva.
Poté, co jsem odmítla nominaci na funkci předsedkyně finančního výboru, mne zastupitelé za RR a SPO odmítli zvolit jeho členkou. A máš, Lucinko, po bábovičkách!
Aby bylo jasno. Důvody, proč jsem opakovaně odmítla předsedat finančnímu výboru zůstávají pořád stejné. Nebyli jsme v zastupitelstvu schopni dosáhnout dohody o tom, co konkrétně budeme v následujících čtyřech letech dělat a kde na to vezmeme. Předseda finančního výboru je podle mých zkušeností spoluodpovědný za přípravu rozpočtu. Nesdílím představu paní starostky Masopustové, že finanční výbor má odmávat, co vedení obce připraví. A to je i důvod, proč jsem o členství ve výboru stála, protože finanční výbor je současně místem, kde se dají a mají rozpočtové návrhy vedení obce oponovat a korigovat před projednání zastupitelstvem.
Výsledek demokratického hlasování plně respektuji, a naopak jsem vlastně „ráda“, že zastupitelé za RR a SPO nahlas a před občany řekli, že mě ve finančním výboru nechtějí. Doufám, že tím současně končí jejich argumentace, že „odmítám pracovat pro obec“.
Pravda jeden zásadní rozdíl od zážitku z pískoviště tu je. Dnes už jsem velká holka. Nerozbrečela jsem se, neutekla jsem a ani prát se nehodlám. A pokud se někomu, klidně konečně i Karlíkovi, podaří nějaká ta pěkná bábovička, určitě mu ji nepůjdu rozdupat. Já už jsem opravdu velká.
Aleně Němcové, která byla předsedkyní výboru (i mým hlasem) zvolena, i všem nově zvoleným členkám a členům výboru přeji hodně úspěchů, protože ta propast mezi rozpočtovými potřebami či spíše představami a realitou je opravdu velká a myslím, že se to ukáže záhy.
Stejně tak jsem kdykoli připravena finančnímu výboru, a nejen jemu, s těmi „bábovičkami“ pomoct. I když mě „Karlík“ na pískovišti nechce. Mě jde o ty bábovičky. Ne o Karlíka.
Hezkou neděli přeje
Lucka Svobodová