Snaha vládnoucí skupiny ovládnout i to, co budou lidé vědět a co si budou myslet, je asi stejně stará, jako vládnutí samo.
Patrně už od vynálezu písma zde pak byla snaha kontrolovat, co se bude psát a co budou lidé číst.
Pro tuto kontrolu se používá slovo cenzura.
Pravými mistry cenzury byly a jsou totalitní režimy. Stačí připomenout, že o černobylské havárii informovala tehdejší československá média až třetí den, a to malou notickou na sedmé straně Rudého práva. Není se čeho bát, takové nehody se prostě stávají celkem běžně, i v kapitalistické cizině a koneckonců jsou činěna opatření. Tečka.
Tento postup komunistických cenzorů je typickou ukázkou hned několika zrůdných forem cenzury. Vůbec nejlepší je informaci zatajit. Proč by náš pracující lid měl vědět o nějaké havárii? A cenzoři pro to měli i „ušlechtilé“ pohnutky. Náš člověk přece potřebuje „klid na práci“, na budování socialistické společnosti. Tak proč ho zbytečně znepokojovat.
Když už to utajit nejde, a to opravdu nešlo, nastupuje další fáze. Bagatelizace. Ano, neřekli jsme vám to. Protože to nepotřebujete vědět. To přece není žádná zpráva. A ono to vlastně nikoho nezajímá.
V další fázi nastupuje nahrazení původní informace informací jinou. Zkreslenou, či přímo nepravdivou. Ano, něco tam malinko bouchlo, ale ono o nic nejde. A je klid. Mazejte zpátky ke strojům.
A poslední fází je záměrné vytvoření nepravdivé informace. Tady už si s Černobylem nevystačíme, ale připomeňme si, že v předrevolučních médiích se to jen hemžilo úspěchy znárodněného průmyslu, růstem výroby a životní úrovně, zatímco lidé postávali ve frontách na cokoli.
Zkrátka vládnoucí skupina prostě ví lépe, než „obyčejný člověk“, co takový „obyčejný člověk“ potřebuje, či spíše má či nemá vědět. Tak se to prostě podle toho upraví a pak servíruje.
Tolik na úvod na vysvětlenou, proč u nás nemáme zápisy ze zastupitelstva, případně proč je máme takové, jaké jsou.
Možná vám to přirovnání přijde ujeté. Ano, nikdo se vám nesnaží zatajit výbuch jaderné elektrárny a únik radiace. Ale ten princip je pořád stejný.
Zastupitelé za Rozvoj a Sousedy dnes také rozhodují za ostatní a zejména za občany, co „potřebují“ a „mají“ vědět a jak to „správně“ chápat.
Zákon stanoví, že v zápise ze zastupitelstva má být mimo jiné popsán průběh hlasování. Podle metodického doporučení Ministerstva vnitra se tím rozumí i zaznamenání předchozí diskuze a vystoupení veřejnosti a to nejlépe „v širší podobě“, neboť pouze tak „lze předejít budoucím pochybnostem“.
No a v tom je u nás kámen úrazu.
Když jsem si přečetla zápis z 5. jednání zastupitelstva, vytvořený paní místostarostkou Křečkovou, nabyla jsem dojmu, že jsem patrně byla na nějakém jiném jednání.
Než přejdu k dalšímu připomenu, že zastupitelstvo bylo svoláno na všední den ráno, což si při vší fantazii neumím vyložit jinak, než že vedení obce o účast občanů příliš nestálo.
Tím spíše by zápis měl odrážet reálný průběh jednání, když pro mnohé to bude jediný zdroj informací o tom, co se na zastupitelstvu odehrálo.
Jenže ouha.
Paní místostarostka Křečková při tvorbě zápisu prokazatelně postupovala stejně jako komunističtí cenzoři.
Předně podstatná část jednání v zápise jednoduše vůbec není zaznamenána. Paní místostarostka Křečková tak sama rozhodla o tom, co je a není podstatné a co tedy smíte vědět. A co by vás třeba „zbytečně odvádělo od práce“ případně „narušovalo radostnou atmosféru budování“. A „ono to vlastně nikoho nezajímá“, že?
Část jednání je popsána jinak, než ve skutečnosti proběhla. Patrně „shodou náhod“ je poměrně přesně popsáno, co v diskuzi uvedli koaliční zastupitelé a naopak to, co řekli zástupci opozice, je pozměněno.
A co je snad nejhorší, v zápise se objevují i pasáže, které prokazatelně nikdo neřekl. Nemohu se ubránit dojmu, že autorka zápisu byla vedena „ušlechtilou“ snahou to, co bylo řečeno a nelze to zatajit, alespoň dodatečně „správně vysvětlit“. Aby náš občan nebyl zmatený a věděl, co si má „správně“ myslet.
Dovolte mi uvést jednoduchý příklad z projednávání bodu Námitky k zápisu z 3. jednání zastupitelstva obce, v kterém jsem se na 5. zastupitelstvu právě snažila „vrátit“ do zápisu z třetího jednání „zcenzurované“ pasáže.
Tady je záznam projednání celého bodu:
Má to asi sedm a půl minuty (o skákání do řeči nemluvě), tak shrnu to nejpodstatnější: chtěla jsem do zápisu mimo jiné vrátit, co skutečně zaznělo v diskuzi ke komunikacím na Šejdru. Například, že obec byla vyzvána k řešení tohoto problému peticí občanů už v lednu 2011 a v květnu 2011 zastupitelstvo dokonce uložilo tehdejší starostce problém řešit a problém tedy „nespadl z nebe“, dále informaci, že obec snad chce vypnout osvětlení na Šejdru, a že v případném stavebním řízení ke stavbě vodovodu a kanalizace se obec neobejde bez souhlasu nového vlastníka pozemků a že to pro přípravu těchto důležitých staveb představuje významnou komplikaci. A řadu dalšího.
Prostě proto, že to zaznělo. Prostě proto, že mi to přijde důležité. A že by to občané měli vědět.
Co jsem si pak přečetla v zápise:
„Zastupitelka Svobodová vznesla námitky proti zápisu, které nebyly formálně právního charakteru. Jedná se pouze o doplnění zápisu o doslovný přepis diskuse k bodům realizace úprav na pozemku 147/1, zveřejňování smluv obcí, diskuse s občany ohledně komunikací na Šejdru a podklady k agendě pohřebnictví, která na zasedání zazněla namísto jednoduchého shrnutí obsahu diskuse, který je ve schváleném zápisu uveden. Přednesené námitky nic nemění na projednaných bodech nebo na obsahu usnesení a nemá to ani žádný dopad na diskutované téma.“
V zápise tedy fakticky není nic z toho, co jsem skutečně řekla. Místo toho je tam vysvětlení paní místostarostky, že nejde o námitky „formálně právního charakteru“. Nicméně to nikdo, ani paní místostarostka neřekl. Není to tedy zápis, ale názor. A jak jste sami mohli slyšet, stejně tak nikdo neřekl, že „přednesené námitky nic nemění na projednaných bodech nebo na obsahu usnesení a nemá to ani žádný dopad na diskutované téma.“
Zápis tedy v tomto bodě nepopisuje průběh jednání, jak žádá zákon a nabádá metodika ministerstva, ale názor autorky zápisu na to, co řekla zastupitelka Svobodová.
Berte výše uvedené prosím jen jako jednoduchý příklad.
V zásadě celý zápis není popisem, jak jednání skutečně proběhlo, ale popisem, jak jednání v představách vedení obce asi proběhnout mělo. Není popisem toho, co zejména opoziční zastupitelé skutečně řekli, ale co si o tom máte myslet. I za cenu zcela změněného obsahu řečeného. A pokud zaznělo něco, co sluchu vedení obce není libé, tak to v zápise prostě není.
A abych to dokončila:
Moje námitky nebyly schváleny. Hlasovací mašina Rozvoje a Sousedů tedy rozhodla o tom, že na 3. zastupitelstvu nebylo řečeno nic z toho, co od zastupitelů i občanů skutečně zaznělo, a současně o tom, že na 5. zastupitelstvu jsem zatajené a zcenzurované informace nezopakovala.
Bohužel, kdo má sílu, má i pravdu. Byť v tomto případě je to síla zcela legitimní, vzešlá z demokratických voleb.
Pevně věřím, že ale ani tato síla nedává zastupitelům za Rozvoj a Sousedy morální právo si třeba příště odhlasovat, že minulé zastupitelstvo se vlastně vůbec nekonalo ve čtvrtek ráno v Noutonicích, ale v úterý večer v Lichocevsi. Odhlasováno 4:3. Tak jaképak copak.
Upřímně řečeno, nechápu to. Zatajovat informace jak zastupitelům, tak občanům, to prostě dá práci. Pokud si vedení obce opakovaně stěžuje na přetíženost, tak tady je cesta, jak energii uspořit. Nezaměřovat se na zatajování informací, ale učinit maximum automaticky veřejné.
Zatím to budu nadále dělat já. Naštěstí už nežijeme ve středověku, ani za komunistické totality, a máme technické prostředky, jak zcenzurované informace zveřejnit. Budu se tedy snažit vám skutečný průběh jednání každého zastupitelstva přinášet na těchto stránkách.
V zápisech se to opravdu nedozvíte.